Monastýr Debre Damo

Těžko popsatelný zážitek. Debre Damo nelze nijak slovně přiblížit, musí se prožít. Monastýr leží v nehostinné, polopouštní krajině blízko hranic s Eritreou (ty jsou k naší smůle pořád uzavřené). Cestou mezi kaňony potkáváme vojenské hlídky. Pár vojáků bereme s sebou. Z mlhy vystupuje skalní masív. Jedinou cestou, jak se dostat k monastýru, je vyšplhat na silném, kluském laně ze zvířecí kůže po kolmé skále asi 15m. Místy se nelze nohama zapřít. Hrábneme si na dno, ale pak nelitujeme (to ještě nevíme, že nazpět to bude horší). Monastýr je postaven (jak to udělali?) na vrcholu ploché hory, připomínající útvary v Monument Valley. Je z něj skvělý výhled do divoké, člověkem nedotčené přírody. Mniši žijí v krajní askezi. Kenobité se scházejí k pravidelným bohoslužbám (konec jitřní ještě stihneme), skromné jídlo tvoří placka z mouky a vody. Okamžitě nám z toho mála nabídnou. Kromě nich jsou v jeskynních poustevníci, kteří vůbec nevycházejí ven. Etiopčané jim říkají "neviditelní" - kromě toho, že je skoro nikdo neviděl, se podle tradice jejich tělo modlitbou vytrácí. Je nám dovoleno se k jejich příbytku podívat, ale musíme si vyzout boty. Stejně jako každý chrám v Etiopii je i tento kus skály považován za posvátný. Bosí jdeme dál po převisu směrem ke zdroji životodárné vody. Zpod kaktusů nás pozorují vyplašené oči desítek opic. Faranji narušili jejich klid. Snad nám to ony i mniši projednou odpustí.