Mikael Imba byl trochu los do loterie. Patří k nejhůř dostupným skalním chrámům. Nejdřív je potřeba jet asi hodinu autobusem z Wukro do vesnice Atsbi. A potom 15km buď pěšky, nebo s autem neoficiálního "průvodce". Místní doprava nejezdí. Protože se schylovalo k bouři (a v tropech se v ní nedá vydržet ani minutu), rozhodli jsme se pro druhou variantu. Chvíli jsme smlouvali o ceně a nakonec vyrazili. Stálo to za to. Odlehlý monastýr na skalním převisu s mnichy, starci a skupinkami vyplašených dětí. Pochopitelně nikdo neuměl anglicky a vesnické děti patrně nikdy neviděli bělocha (jinak by nás začaly obtěžovat, takto naopak utíkaly pryč). Nejen skvostná umělecká památka, ale také živé duchovní místo, opravdová svatyně.
úterý 28. srpna 2012
Skalní chrám Mikael Imba
Mikael Imba byl trochu los do loterie. Patří k nejhůř dostupným skalním chrámům. Nejdřív je potřeba jet asi hodinu autobusem z Wukro do vesnice Atsbi. A potom 15km buď pěšky, nebo s autem neoficiálního "průvodce". Místní doprava nejezdí. Protože se schylovalo k bouři (a v tropech se v ní nedá vydržet ani minutu), rozhodli jsme se pro druhou variantu. Chvíli jsme smlouvali o ceně a nakonec vyrazili. Stálo to za to. Odlehlý monastýr na skalním převisu s mnichy, starci a skupinkami vyplašených dětí. Pochopitelně nikdo neuměl anglicky a vesnické děti patrně nikdy neviděli bělocha (jinak by nás začaly obtěžovat, takto naopak utíkaly pryč). Nejen skvostná umělecká památka, ale také živé duchovní místo, opravdová svatyně.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat