Úryvek z knihy metropolity Kallista z Diokleie The Inner Kingdom (Vnitřní království):
Otec Amfilochios (†1970) byl igumenem monastýru Svatého Jana
Teologa na ostrově Patmos a později starcem pro společenství monašek, jež
založil nedaleko tohoto místa. Jeho povahu nejvíce charakterizovala jemnost,
vřelá náklonnost k lidem a tichá, přesto zřetelná radost. Jeho úsměv byl
plný lásky, ale zbavený veškeré sentimentality. Život v Kristu, jak ho
chápal, není těžkým břemenem, jež se má nést s mrzutou odevzdaností, ale
osobním vztahem, jež má být veden dychtivým srdcem. Vystupoval rázně proti jakémukoli
duchovnímu násilí a bezcitnosti. Bylo pro něj typické, že když umíral a měl
opustit sestry, o něž pečoval, naléhal na igumenku, aby na ně nebyla příliš
přísná: „Nechaly všeho ve světě jen, aby sem přišli. Nesmí být proto
nešťastné.“
Mám na něj zvláště dvě vzpomínky. Tou první byla jeho láska
k přírodě a zejména ke stromům. „Víte, že,“ říkával, „nám Bůh dal ještě
jedno přikázání, které není v Písmu? Je to přikázání Milujte stromy.“ Byl přesvědčen, že kdo nemiluje stromy, nemiluje
Krista. Když naslouchal zpovědím místních rolníků, jako epitimii jim dával za
úkol zasadit strom; a jeho prostřednictvím se tak mohly kdysi holé kopce na
Patmosu opět každé léto zazelenat.
Druhou vzpomínkou na tohoto starce je rada, kterou mi dal,
když jsem se měl jako nově vysvěcený kněz vrátit z Patmosu zpátky do Oxfordu,
kde jsem začínal učit na univerzitě. I když osobně na Západě nikdy nebyl, přesně
vnímal situaci pravoslaví v diaspoře. „Neboj se,“ trval na svém. „Neměj
strach z toho, že jsi pravoslavný. Že budeš často osamocen a vždycky
v menšině. Nedělej kompromisy, ale nikdy neútoč na jiné křesťany; nebuď
ani v defenzivě, ale ani agresivní; zkrátka buď sám sebou.“
Žádné komentáře:
Okomentovat