pondělí 26. května 2014

Sv. Jan Klimak o modlitbě



Modlitba je přirozeným rozhovorem a jednotou člověka s Bohem. Jejím účelem je udržovat svět pohromadě. Dosahuje smíření s Bohem.

Modlitba je matkou a dcerou slz. Je smytím hříchu, mostem přes pokušení, záštitou před utrpením. Smazává spory, je dílem andělů a potravou všech beztělesných bytostí. Modlitba je budoucí radostí, činností bez konce, pramenem ctností, zdrojem milosti, skrytým růstem, pokrmem duše, osvícením mysli, sekerou proti zoufalství, projevenou nadějí, odstraněním zármutku. Je bohatstvím pro mnichy, pokladem poustevníků, slábnutím hněvu. Je zrcadlem růstu, projevením úspěchu, důkazem o našem stavu, zjevenou budoucností, znamením slávy. Pro člověka, který se opravdu modlí, je soudem, soudní síní, tribunálem Pána – a ten předchází soudu, který teprve přijde.

(…)

Modli se ve vší jednoduchostí. Publikán a marnotratný syn byli usmířeni s Bohem skrze prostou promluvu.

Postoj k modlitbě je stejný pro všechny, ale existuje mnoho způsobů modlitby a mnoho různých modliteb. Někteří mluví a přistupují k Bohu jako k příteli a k mistrovi, pozvedají k Němu své chvály a prosby ne za sebe, ale za druhé. Někteří hledají větší duchovní poklady a slávu, větší ujištění ve svých modlitbách. Někteří prosí za vysvobození od svých nepřátel. Někteří hledají řád a jiní útěchu ve svých těžkostech. Někteří žádají o vysvobození z vězení nebo aby od nich odstoupily úklady, proti nim vznesené.

(…)

Olej a sůl jsou kořením jídla; cudnost a slzy dávají vzlet modlitbě.

Když jsi oděn do mírnosti a do svobody od hněvu, nebudeš mít potíže s osvobozením mysli ze zajetí.

Snaž se pozvednout, nebo lépe – uzavřít svou mysl do slov modlitby; a když se – jako u dítěte – unaví a ochabne, pozdvihni ji znovu. Mysl je přece jenom přirozeně nestálá, ale Bůh, který může vše, může také dát mysli pevnou vytrvalost. V tomto tedy setrvej a neunavuj se; a Ten, který stanovuje meze moři mysli, přijde za tebou během modlitby a řekne: „Až sem smíš přijít, ale ne dál“ (Jb 38,11). Duch nemůže být spoután, ale tam, kde se On nachází, vše se vydává Stvořiteli ducha.

Jestli jsi někdy viděl Slunce, budeš moci s Ním hovořit patřičným způsobem. Pokud ne – jak chceš s Ním doopravdy mluvit?

Na začátku modlitby se vyhánějí různá rozptýlení pomocí jediné myšlenky (monologistos, což může znamenat i „pomocí opakované krátké modlitby“); ve středním stádiu je koncentrace na to, co se říká nebo myslí; závěrem modlitby je vytržení v Pánu.

Pokud pečlivě cvičíš svoji mysl, aby se nikdy netoulala, modlitba při tobě zůstane i v době jídla. Ale když necháš svoji mysl volně bloudit, modlitba při tobě nebude. „Raději řeknu pět slov srozumitelných“ (1K 14,19) říká vynikající praktik vznešené a mocné modlitby. Ale modlitba tohoto druhu je cizí dětským duším a proto kvůli naší nedokonalosti potřebujeme ve slovech naší modlitby kvantitu stejně jako kvalitu – první totiž utváří cestu druhému, ve shodě s výrokem o poskytnutí modlitby tomu, kdo se modlí odhodlaně, třebaže nečistě a lopotně.

(…)

Modlitba je odvrácením se od světa, viditelného i neviditelného. Co mám v nebi? Nic. Po čem jsem toužil na Zemi kromě Tebe? Po ničem, kromě toho, abych se Tě mohl prostě přidržet v nerozptýlené modlitbě. Bohatství uspokojí jedny, sláva druhé, majetek další, ale já chci lpět na Bohu a vložit na Něho své naděje.

Víra dává křídla modlitbě a bez ní nemůže nikdo letět k nebi.


(Žebřík božského výstupu)

Žádné komentáře:

Okomentovat